Adaptivní učení je přístup k vzdělávání, který se zaměřuje na individualizaci výuky prostřednictvím technologií, které přizpůsobují vzdělávací obsah a metody každému jednotlivému studentovi. Tento přístup je založen na myšlence, že každý student má jedinečné potřeby, silné a slabé stránky, a že personalizovaný přístup může zlepšit efektivitu učení. Adaptivní učení využívá různé formy technologie včetně umělé inteligence, analýzy dat a algoritmů strojového učení, aby sledovalo pokrok studentů a nabízelo jim obsah, který je nejlépe vyhovuje jejich aktuálnímu stavu znalostí a dovedností.
Jedním z klíčových prvků adaptivního učení je schopnost systémů dynamicky reagovat na úroveň výkonu a engagementu studenta. Například pokud student bojuje s konkrétním konceptem, adaptivní systém může nabídnout dodatečné zdroje, cvičení či vysvětlení, aby podpořil porozumění. Naopak, pokud student rychle pochopí nové téma, systém může urychlit tempo učení nebo nabídnout pokročilejší materiály. Tento personalizovaný přístup nejen zvyšuje efektivitu procesu učení, ale také zvyšuje motivaci studentů, protože jim umožňuje učit se vlastním tempem a podle vlastních potřeb.
Navzdory mnoha výhodám a potenciálu adaptivního učení existují i výzvy, které je třeba překonat. Jednou z hlavních výzev je zajištění kvality a přesnosti dat, na nichž jsou systémy adaptivního učení založeny. Nekvalitní nebo nepřesná data mohou vést k nesprávným doporučením a negativně ovlivnit výsledky učení. Další výzvou je integrace těchto technologií do tradičního vzdělávacího systému a školní kultury, která může být často odolná vůči změnám. Navíc je důležité zajistit, aby tyto technologie byly přístupné všem studentům bez ohledu na jejich socioekonomické postavení, čímž se předejde prohlubování digitální propasti. Přes tyto překážky adaptivní učení představuje slibný směr pro budoucnost vzdělávání, který může zásadně změnit způsob, jakým se učíme.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)