Umělá inteligence (AI, z anglického Artificial Intelligence) je obor informatiky, který se zabývá vytvářením systémů a strojů schopných provádět úkoly, které by normálně vyžadovaly lidskou inteligenci. To zahrnuje schopnosti jako rozpoznávání řeči, rozhodování, učení se a adaptace na nové situace. AI není jednou technologií, ale spíše sbírkou různých technik a principů, které se aplikují na konkrétní problémy. Mezi hlavní metody patří strojové učení, hluboké učení, neuronové sítě a algoritmy pro zpracování přirozeného jazyka.
Strojové učení je jednou z nejdůležitějších podkategorií AI a zahrnuje algoritmy, které se zlepšují s množstvím dostupných dat. Tyto algoritmy se tzv. „učí“ na tréninkových datech a jejich cílem je obecně zlepšit přesnost predikcí nebo klasifikací na základě nových, neviděných dat. Hluboké učení, podmnožina strojového učení, využívá mnohovrstevné neuronové sítě, které jsou inspirovány strukturou lidského mozku, a proslavilo se v posledních letech díky své schopnosti řešit složité problémy v oblastech, jako je zpracování obrazu nebo přirozeného jazyka.
Praktické aplikace AI jsou široké a rozmanité, zahrnující oblasti jako zdravotnictví, finance, dopravu, a dokonce i umění. Například v medicíně AI pomáhá při diagnóze nemocí analýzou lékařských snímků a genetických dat, zatímco v dopravě autonomní vozidla využívají AI pro navigaci a rozhodování v reálném čase. Přestože AI nabízí značný potenciál pro zlepšení efektivity a přesnosti v různých doménách, přináší také etické a sociální otázky. Týká se to například ochrany soukromí, biasu v datech a algoritmech, a potenciálního dopadu na trh práce. Tyto otázky vyžadují pečlivé zvažování a regulaci, aby byly zajištěny přínosy AI pro společnost jako celek.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)